Změna je život

Za poslední dobu se událo několik věcí, které stojí za zmínku - malý výlet, změna spolubydlících a včerejší večeře.

Začnu tím, že už nebydlíme s mexičankami. Pohádaly se s naši španělskou spobydlící a ta jim řekla, že se tady s nimi necítí dobře a že by byla ráda, kdyby do konce března odešly. Jelikož ona tu má podepsanou smlouvu a ony dvě ne, tak se musely odstěhovat. Byt našly velmi rychle a je velmi levný, ale je s ním trochu potíž. Miguel - vlastník bytu - ho koupil prý teprve nedávno a předtím v něm bydleli nějací staří lidé, takže byt je zanedbaný a nábytek opravdu hnusný - sedačka je třeba tak zaprášená, že když do ní člověk udeří rukou, tak se zvedne ne oblak prachu, ale uplná mračna prachu. Chystá se ho sice trochu obnovovat - malování, nový nábytek atd., ale jelikož je to Španěl, na všechno má času dost, až bych řekla příliš - hodně slibuje, jak všechno brzy bude, ale zatím se v bytě téměř nic nezměnilo. Největší potíž byla v tom, že byt nemá funkční kuchyň :-D Nebyla tam trouba, vařiče, lednice, mikrovlnka - prostě nic. Holky už nechtěly platit nájem za březen v tomto bytě a tak se rozhodly přestěhovat ještě předtím, než pojedou na výlet do Sevilly, kde byly 8.-12.3. Většinu věcí si odnesly už před odjezdem, ale protože tam stále nebyla kuchyň, i když ji Miguel už sliboval (jediné, co zvládl, bylo přinést lednici), jídlo si ještě nechaly tady. Abych to zkrátila, po návratu ze Sevilly si ještě párkrát uvařily u nás a včera přišly s radostnou novinou, že už mají novou kuchyň. Dnes jsme se s Terkou plny očekávání vypravily se na tu novou kuchyň podívat. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistily, že nová kuchyň sestává z dvou plynových vařičů :-D Abych Miguelovi ale nekřivdila, tak dneska přinesl mikrovlnku, i když bůhví kde ji vzal, protože nebyla uvnitř uplně čistá. Byt je prostě hrozný a jsem velmi ráda za naše rozhodnutí se nepřestěhovat s holkama, i když nám to celé štastné z toho, jak je byt levný, nabízely. Teď mají holky jako spolubydlící mexičana Geu, dva maďarské kluky a dnes se přistěhovala i jedna z italek, co už je tu s námi dýl. My máme pro změnu jako novou spolubydlící kamarádku Dennis (té španělky) - Vanessu. Byt se proměnil z docela živého místa ne velmi mrtvé, protože Vanessa se zdá sice milá, ale asi stejně mluvná jako Dennis, což znamená, že se vůbec nebavíme...

Teď už ale něco veselejšího. Minulou neděli 11.3. se nás asi 20 vydalo vystoupat na další z mnoha kopců, které jsou kolem Cartageny. Nahoře je nějaká neidentifikovatelná zřícenina a krásný výhled. Byla to moc příjemná procházka, na které nám hezky svítilo sluníčko. Znovu se mi taky potvrdilo moje přesvědčení, jaké je kouření hrozné svinstvo - zatímco nám vyjít kopec nedělalo sebemenší problém, kuřáci už v půlce funěli. 

Výhled - vlevo se krčí Cala Cortina - plážička, o které jsem psala minule

Výhled na přístav a Cartagenu

Přes týden se nedělo nic moc zajímavého až na středu, kdy holky uspořádaly ve svém bytě "kolaudační" party, na kterou přišlo asi 40 erasmáků, takže si asi umíte představit ten hluk. Někdo ze sousedů už toho měl asi dost, jelikož kolem 1 v noci přijeli policajti a řekli jim, že pokud to okmažitě nevyklidí, tak se jim bude účtovat 300 euro za každých 15 minut :-D Party tedy skončila velmi rychle a šly jsme si na chvíli radši zatancovat do klubu Suite 40. Doufám, že tím holky konečně pochopily, proč jsem nechtěla v žádném případě dělat žádné party tady u nás, když tady ještě bydlely.

Ve čtvrtek jsme se domluvily s Tinou (kamarádka Slovinka), že by bylo fajn si udělat party trochu v jiném klidnějším stylu, a tak jsme se domluvily, že k sobě pozve pár lidí a uděláme si společnou večeři. Protože s Tinou bydlí Darina, která je taky z Česka, rozhodly jsme se udělat bramboráky. Myslím, že se nám docela povedly, i když smažení trvalo dlouho.Tina udělala tuňákovou pomazánku na malé bagetky jako předkrm. Další jejich spolubydlící, polák Karol, udělal kuřecí stehna. Sice to nebylo nic polského, ale byly dobré. Pak ještě přišly dvě francouzky - Sandra a Aurelie, které přinesly jablkový koláč a takovou kakaovou buchtu. Protože jsme začali vařit pozdě a taky proto, že ve španělsku je uplně jiný režim, večeřit jsme začali až v 22:30. Bylo to všechno vynikající, tak jsem se přejedla a pak mě z toho tlačil žaludek :-D To mě snad odnaučí, tolik a tak pozdě jíst...

Zítra jedeme na výlet do Valencie, tak snad brzy přibyde další článek :-)