Barcelona

Ahoj všichni, dnes bych se ráda pustila do článku o mém výletu do Barcelony, který se udál 19.-21.4. Článek to bude dlouhý, protože takové krásné město jako Barcelona se prostě nedá shrnout do pár řádků. Doufám, že vám ale bude připadat obohacující a ne nudný :-) Hned ze začátku chci ještě ale všechny upozornit, že všechny fotky, které tu zveřejním, jsou stáhnuté z internetu, protože jsem s sebou neměla foťák. Něco jsem sice nafotila na mobil (hlavně hodně fotek z akvária), ale nemám tu šňůru, abych mohla fotky přetáhnout do počítače, takže jsem si musela vystačit se strýčkem Googlem :-)

Do Barcelony jsem se rozhodla jet proto, že jsem slyšela od více lidí, že je to moc pěkné město, a pak jsem náhodou našla velmi levné letenky s Ryanairem, tak jsem si řekla, že toho využiju a Barcelonu navštívím. Dohodly jsme se s Mexičankami, o kterých jsem psala už dříve, že pojedeme spolu. Protože jsem věděla, že holky si určitě o Barceloně dopředu nic nezjistí, můj výlet začal už před odjezdem tím, že jsem si vyhledala na Internetu všechno potřebné info ohledně hostelu a taky jsem se poohlédla po tom, co všechno bych chtěla vidět a jak se k tomu, co chci vidět, můžu dostat. Hostel jsem si zařídila jenom pro sebe, protože holky chtěly pokoj jenom pro sebe a já nejsem blázen, abych utrácela velké peníze za pokoj pro tři, když můžu spát v pokoji pro více lidí za peníze daleko levnější. Našla jsem hostel, který byl úplně v centru, měl dobré hodnocení, byla v něm zahrnuta zdarma snídaně a cena byla příznivá, takže jsem byla spokojená.

Po cestě autobusem jsem holkám ukázala, co všechno jsem o Barceloně našla a kam bych se chtěla podívat a ony se vším nadšeně souhlasily, tak jsem plán našeho výletu považovala za hotový. Let proběhl poklidně, i když to v letadle smrdělo jakousi dezinfekcí, ze které mi nebylo úplně dobře :-D Hrozně dlouho nám pak ale trvalo vymotat se z velkého Barcelonského letiště. Potřebovaly jsme najít vlak, kterým bychom se dostaly do centra na náměstí Placa de Catalunya. Nakonec jsme se zeptaly policajtů a ti nám dobře poradili, takže jsme vlak našly. Po cestě vlakem jsem toho moc neviděly, protože jel část cesty v tunelech metra.

Uchvácená Barcelonou jsem začala být vlastně hned, jak jsme vyšly z vlaku "na povrch". Všechny budovy byly jaksi velké a ulice rušné - bylo prostě hned poznat, že Barcelona je velké město. Na první večer jsme měly v plánu jen krátkou procházku po hlavní ulici La Rambla, na které je přes den hromada stánků s kytkami a suvenýry. My jsme šly už za tmy, takže stánky byly zavřené. Zahrádky restaurací ale byly přeplněné turisty a přímo na ulici seděli umělci, kteří malovali karikatury - přibližně jako na Karlově mostu. Došly jsme po Ramble až k přístavu, kterému vévodí 60 m vysoký sloup Kryštofa Kolumba z 19. století. Protože v přístavu hodně foukalo a byla nám zima, brzy jsme se vrátily na Placa de Catalunya, kde jsme se dohodly na ranním srazu. Já se pak odebrala do hostelu a holky za nějakou známou jejich rodičů, u které měly domluvené spaní (ano, holky nakonec jako zázrakem nespaly v hostelu, ale měly domluvené vlastní spaní, o kterém se mi zapomněly zmínit). Já svůj hostel našla velmi rychle, protože byl opravdu hned v centru na hlavní ulici. Bylo v něm čisto a příjemně - jediná nevýhoda byla, že nějakej kluk, co spal nade mnou, hrozně chrápal, takže jsem se projevila jako "nesnášenlivý" člověk a občas jsem trochu uhodila zespodu dvoupatrové postele tak, aby se převrátil a konečně ztichnul :-D 

Ráno se mi podařilo zaspat a probudila jsem se přesně tehdy, kdy byl v plánu sraz. Zavolala jsem tedy holkám, že nestíhám. Holky mi sdělily, že nakonec nechtějí jít do akvária, které bylo v plánu na další den, protože jim ta známá řekla, že není zajímavé a že je pro děti :-D Radši se tedy rozhodly, že si zaplatí vyhlídkový autobus po Barceloně, který stál 24 euro pro jednu osobu. Akvárium bylo v mém plánu hned od začátku a vyhlídkový autobus je něco, za co bych nikdy v životě neplatila. Podle mě je totiž buď pro starší lidi, kteří už nezvládnou žádnou fyzickou námahu, anebo pro turisty, kteří si o městě nic nezjistí a nejsou schopní samostatně plánovat, a tak se radši nechají za velké peníze posadit na autobus a všude se pohodlně dovézt. Řekla jsem teda holkám, že za autobus rozhodně platit nebudu, a tím se vlastně naše cesty v Barceloně rozešly a potkaly jsem pak až na letišti před cestou domů :-D Mně to ale vůbec nevadilo, protože jsem si i sama Barcelonu náramně užila. Hned zrána jsem si koupila celodenní lístek na metro, který mě narozdíl od drahého autobusu stál necelých 7 auro, a vydala se k největší turistické"atrakci" Barcelony, a to k chrámu Sagrada Família (= Svatá rodina).

Sagrada Família je dílo katalánského architekta Antonia Gaudího, jehož stavba započala už v roce 1882. Stavba, která je zařazená mezi památky UNESCO, ještě stále nebyla dokončena a stavební práce na ní pořád pokračují. Sagrada je opravdu velkolepá, a to jak zvenku tak zevnitř. Možná to na fotkách nepůjde tak pěkně vidět, ale venkovní fasády jsou opravdu detailně propracované a vnitřek je plný sloupů, které tvoří dojem, že se člověk nachází v lese. Zaplatila jsem si i výtah, který vás vyveze nahoru, takže se dá vidět nejen krásný výhled, ale i ozdoby věží zblízka. 

Sagrada i s lešením

Vevnitř

Pohled na strop

Do Sagrady se dá dostat více vchody a u každého jsou různá sousoší, která představují náboženské výjevy. Mám tu obrázky jen dvou, protože třetí ještě není dokončeno.

Nativity facade - věnuje se narození Ježíše

Passion facade - sochy znázorňující ukřižování a vzkříšení

Po tom, co jsem v Sagradě strávila skoro dvě hodiny, jsem usoudila, že bych měla asi jít dál, a tak jsem se metrem a autobusem dopravila k dalšímu známému místu, jímž byl Parc Güell.

Tento park je opět protkán díly Antonía Gaudího, který je vlastně v Barceloně všudypřítomný. Hned u vchodu se například nedá přehlédnout mozaiková ještěrka.

Hned, když člověk vyjde první schody, dostane se na prostranství, které je lemováno kamenými lavičkami taktéž pokrytými mozaikami. Tady na fotce jsou mozaiky hezky vidět, ale když jsem tam byla já, tak si nebylo skoro kde sednout, takže mozaiky moc dobře vidět nebylo :-D

Schody u vchodu - nahoře nad těmi sloupy se vlní právě ty zmíněné kamené lavičky

Skoro prázdno

Tohle se snad dalo vyfotit tak akorát po zavírací době :-D

I když byl park plný lidí, působil na mě tak příjemně klidnou atmosférou - procházet se mezi stromy a poslouchat pouliční hudebníky hrající klasickou hudbu na housle je fakt nádhera. Velká výhoda parku je taky to, že je situován do kopce, takže když se člověk vyšplhá nahoru na pahorek s kříži, tak má Barcelonu jako na dlani. Měla jsem i štěstí na počasí, protože nebe bylo úplně modré, takže mi výhled nezakrývaly žádné mraky.

Cross Hill, odkud je nejhezčí výhled

Bohužel jsem na Internetu nenašla žádnou vhodnou fotku, která by ten nádherný výhled hezky zobrazovala, a tak sem dávám fotku aspoň výhledu vlastně úplně zespodu od těch laviček.

Ty dva domy na stranách jsou taky od Gaudího

Kamenné podloubí, kde hrál hudebník na housle

Okouzlená parkem jsem se pak vydala metrem k Palau Reial (= Královský palác), což je budova obklopená zahradami se spoustou fontán a vysokých stromů, které jsou lidem volně přístupné. Dnes už je budova sídlem nějakých muzeí a královskou rodinu tu už nepotkáte. Ve 20. letech to ale opravdu byla rezidence královské rodiny pro případ, že se jim zachtělo do Barcelony. 

Palác s fontánou

Gaudího zvláštní fontána

Fontána u vchodu do zahrad

Při procházce v zahradách kolem paláce jsem se potkala s holkama, které tu zrovna měly zastávku svého turistického autobusu, a chvilku jsme si popovídaly, jak jsme kdo prožily den. Já jsem jim taky jen tak mimochodem sdělila, kolik jsem dala za lístek na metro, tak vypískly a pak se tvářily přepadle, že utratily za autobus 48 euro. Můj pocit zadostiučinění byl v tu chvíli obrovský :-D Pak jsem se s nimi rozloučila a došla k jezírku, kde plavala kachna s malýma kachňátkama, což jsem hodnou chvíli sledovala, protože ty kachňata byly hrozně pěkný a roztomilý :-D

Další zastávkou na mém poznávání Barcelony bylo náměstí Placa de Espanya, což je vlastně obrovský kruhový objezd s pěknou sochou uprostřed a dvěma věžičkama na boku. Přímo u náměstí je stará aréna pro býčí zápasy, která byla přestavěná na moderní nákupní centrum s hromadou obchodů a s restauracemi na střeše. Zvenku je k tomuto nákupnímu centru připevněna konstrukce s výtahem, kterým může člověk jen za 1 euro vyjet nahoru, obejít celý kruh dokola a podívat se tak na Barcelonu z různých stran.

Placa de Espanya - za věžičkami můžete vidět Palau Nacional

Aréna s výtahovou konstrukcí

Přímo z Placa de Espanya jsem se vydala k Palau Nacional, ve kterém se nachází národní muzeum katalánského umění. Nebyla jsem se podívat dovnitř, ale už jen zvenku mě ta budova uchvátila. Před muzeem je jednak hodně zeleně a pak také několik "pater" schodů, po jejichž stranách jsou menší i větší fontánky. Největší a nejhezčí fontána je ovšem úplně dole. Přes den jen obyčejně chrlí vodu, ale večer se fontána zbarví různými barvami a to je potom teprve krása. Každou půlhodinu mezi 7. a 9. se rozezní hudba a fontána chrlí vodu různými proměnlivými způsoby tak, aby se to shodovalo s tou hudbou. Hudební žánry se na každou show mění - jednou byla vážná hudba, pak filmová a nakonec i oldies :) Nebudu ale předbíhat, protože fontánovou show jsem si užila až později. Teď jsem jenom obešla muzeum a šla se podívat dál za něj, kde se nachází stadion, jenž hostil Olympijské hry v roce 1992. Vlastně na tom stadionu nebylo nic moc zvláštního, ale bylo fajn stát tam, kde jednou stáli Olympijští vítězové :-) Protože stadion byl od muzea opravdu nedaleko a kolem byly všude parky a zahrady, využila jsem času, který mi zbýval do začátku fontánové show, a parky jsem se pěkně důkladně prošla. Byla už jsem po celém dni hodně uchozená a nohy mě bolely nepředstavitelně, ale říkala jsem si, že když jsem v Barceloně, tak se na bolest nehraje :-) Čas zbývající do show se hezky zkrátil, a tak jsem se vrátila k hlavní fontáně a čekala na začátek. První dvě show ještě proběhly za světla, ale i tak to byl neuvěřitelný zažitek. Normálním lidem by třeba stačila vidět jedna show za světla, ale protože jsem trochu bláznivá a chtěla jsem tu show mermomocí vidět i za tmy, tak jsem tam opravdu tu hodinu a půl čekala a koukala do šplouchající vody :-D Rozhodně jsem se ale nenudila, protože to byl zážitek k zapamatování.

Budova muzea s fontánkami

Největší fontána, která podle fotky vypadá, jak kdyby to bylo fontán hned několik

Fontána ve tmě - na živo ještě několikrát hezčí

Výhled od budovy muzea za tmy

Po show jsem se už jen vrátila na hostel a zaradovala se, že chrápající kluk už odjel. Bohužel v noci chrápal zase jiný kluk, takže jsem docela nervila, i když naštěstí jen v duchu :-D Je zajímavý, že ani jedna holka, co na tom pokoji byla, nechrápala, ale kluci ano...

Druhý den už byl vlastně den odjezdu domů, ale měla jsem čas až přibližně do 2 hodin, kdy jsem věděla, že už se musím vydat na letiště. Hned zrána jsem se před cestou do aquaria vydala podívat se ještě na dva se
speciální domy. Jsou to domy od Gaudího (jak jinak) se specifickou architekturou - Casa Battló a Casa Milá. Dovnitř jsem bohužel nešla, protože by mě pak tlačil čas a navíc by to byly další peníze za vstupenky, ale i zvenku byly domy moc pěkné.

Casa Milá

Casa Milá v noci - za tmy jsem to ale bohužel neviděla

Casa Batlló

Po rychlém zhlédnutí těchto domů jsem se vydala k vytouženému akváriu a protože se nachází v přístavu, rozhodla jsem se jít stejnou cestou jako první večer, a tím pádem jsem si mohla projít znovu La Ramblu a vidět Kolumbův sloup i za dne. Tady jsou fotky:

La Rambla

Columbus monument

Placa de Catalunya - náměstí, ze kterého vychází ulice La Rambla

Fontány na Placa de Catalunya

Abyste se dostali k akváriu je potřeba přejít přes kousek moře po molu a projít kolem velkého nákupního centra Mare Magnum, které se na tomto molu nachází. Kdybych měla čas a peníze, tak se do něj mileráda podívám, ale nemám ani jedno, tak jsem se mu raději vyhnula :-D
Samozřejmě akvárium bylo nádherný a rozhodně nebylo jen pro děti, takže jsem ráda, že jsem neposlechla radu místní a šla se do něj podívat. Strávila jsem tam asi 3 hodiny a klidně bych tam byla ještě déle, kdyby to šlo. Bylo tam asi 18 různých akvárek, z nichž každé bylo jinak situováno. Jedno bylo upraveno pro živočichy, co žijí třeba až v 25 metrech po hladinou, jiné akvárko mělo uměle rozvlněnou vodní hladinu, aby se rybky, které žijí přímo pod hladinou cítily "jako doma". K vidění bylo i několik druhů korálových útesů (prohlídla jsem si i Nema :-D) a akvárko s menšími žraloky. Vždycky jsem si myslela, že žraloci musí permanentně plavat, jinak se utopí, ale tam jsem se dozvěděla, že existují i takové druhy žraloků, které celé dny leží při dně a jenom se válí :-D V jednom akvárku byl jeden takový lenoch a s ním i jeden z těch, co musí celodenně plavat, tak to byl takový až smutný pohled :-D Až jsem si představila situaci, kdy musím celý den běžet, jinak se udusím :-D Vrcholem byl ale velikánský tunel, kolem něhož byla všude voda, kde už byli k vidění i větší žraloci a rejnoci. Dokonce bylo za poplatek možné se obléct do neoprenu, vzít si bombu a jít se ke žralokům potápět. To mě tedy vůbec nelákalo, i když vím, že kdyby to byli lidožraví žraloci, tak by se tam s nimi potápět nesmělo. Cítila jsem se ale bezpečněji mimo vodu :-D Tady dám jen pár fotek pro představu, ale pro zájemce, kteří by chtěli vidět, jak to tam opravdu vypadalo, mám plný mobil právě fotek z akvária, tak až přijedu domů, tak se na ně můžete poptat...

žraloci

Koráli

Tunel se žraloky

Po akváriu už mi zbývalo jen trochu času a ten jsem využila k tomu, abych se podívala do staré gotické čtvrti, kde bylo pár zajímavých kostelů a taky městská radnice.

Katedrála Svaté Eulálie

Basilika Le mercé

Tradiční obrázek z gotické čtvrti - zahanbeně musím přiznat, že ani nevím, co to je. Vypadá to každopádně ale hezky :-)

Městská radnice

Pak už jsem se vydala na vlak směr letiště. Poprvé za ty tři dny jsem se zamotala v síti metra a bohužel zrovna v den odjezdu, kdy jsem potřebovala být na čas. Docela jsem se u toho hledání zapotila a už jsem se začala stresovat, že nestihnu letadlo. Samozřejmě, že když jsem vlak našla, tak jsem zjistila, že před pěti minutami ujel a že jezdí pouze jednou za půl hodiny, a to už mi pak hlavou rejdily představy, jak si budu muset kupovat novou letenku a spát na letišti atp. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a na letiště jsem dojela včas. Na letišti jsem se potkala s holkama, let proběhl v pořádku a večer už jsem byla doma.

Barcelona je nádherné město, kde je toho hodně k vidění. Klidně bych tam ještě den nebo dva navíc strávila a rozhodně bych tam měla ještě co dělat....Už se těším, až se tam pojedu znovu podívat. Doufám, že to bude brzy :-)

Návštěva u Zdenyho ve Švýcarsku - 2.část

Zdravím všechny, kteří se na můj blog občas ještě mrknou, i když na něm už opravdu dlouho nic nepřibylo. Dneska bych to chtěla napravit a konečně asi po měsíci dopsat moje zážitky ze Švýcarska... 

V sobotu 31.3. a v neděli 1.4. jsme si udělali se Zdenym celodenní výlety do přírody. V sobotu jsme jeli vlakem a pak autobusem do Jury, kde jsme vystoupali na dva vrcholy (Passwang a Vogelberg) a po cestě si přitom užívali ze všech stran moc pěkné výhledy.

Dál jsme sešli do vesničky Reigoldswil, kde nás čekalo milé překvapení ve formě stánku se zavařeným i čerstvým ovocem. Ne že bychom si chtěli něco koupit, ale hodně zajímavé bylo, že stánek tam stál jen tak bez jakéhokoliv dozoru. Byly tam pouze cenovky a pokladnička, do které měl hodit peníze každý, kdo by si chtěl něco odnést domů a ochutnat místní produkci :) Docela nás pobavilo, že v Česku by něco podobného pravděpodobně nevydrželo ani den :-D Samozřejmě bylo nutné to řádně zdokumentovat a vyfotit:

Pokladnička - zajímalo by mě, kolik v ní bylo :-D

Z Reigoswilu jsme pak jeli autobusem do Liestalu a následně už vlakem přímo do Basileje. Výlet byl moc pěkný a jediné, co mi ten den přišlo trochu líto, byl fakt, že v Brně pořádal náš oddíl každoroční závod a tohle bylo poprvé, co jsem ho zmeškala. Taky to byl první závod pro Nikču, která vloni začala cvičit, a mě moc mrzelo, že tam nemůžu být s ní...

V neděli jsme se vydali "až" do Německa - konkrétně do Schwarzwaldu. Na naší trase sice nebyly žádné vysoké vrcholy, ale do kopce to bylo pořádně, takže jsme se dostatečně zapotili. Takhle s odstupem se mi tu líbilo asi ještě víc než v Juře. Byly tam malé vesničky se zelenými stráněmi všude kolem a mělo to všechno takovou výjimečnou atmosféru. Tím, že bylo zrovna jaro, vypadalo všechno takové svěží a zelenější než obvykle... Všude bylo taky hodně laviček, aby si turisté mohli užívat pěkných výhledů, což mě (jakožto fanynku právě takových výhledů) hodně potěšilo. 

Minivesnička uprostřed zelených strání

Tam vzadu jsme zahlídli nejvyšší horu Schwarzwaldu, z čehož byl Zdeny náležitě nadšen. Pokud na fotce nic zvláštního nevidíte, tak nezoufejte - já jsem z téhle perspektivy nic zvláštního neviděla ani naživo :-D

Nemůžu sem taky nedat fotky takového "močálku", na který jsme narazili po cestě a ve kterém jsme viděli (Zuzka by byla asi velmi potěšena) pěknou hromádku žabích vajíček :-) Pro takovou Lenču to asi nebude nic speciálního, ale já jsem to ještě nikdy takhle neviděla, takže jsem z toho byla poměrně nadšená :-)

Nevylíhnutý malý "žabátka" :-D

"Žabátka" v detailu

V pondělí měl jít Zdeny do školy a už ani nevím, co jsme měli původně v plánu dělat potom. Plány se ale každopádně změnily, když Zdeny přišel asi za půl hodiny s tím, že hodina odpadla. Mohli jsme tedy využít celé odpoledne a rozhodli jsme se, že navštívíme místní ZOO. Sice nebyla moc velká, ale zvířat tu měli opravdu hodně. Moc se mi líbili například tučňáci a plameňáci. Všimli jste si někdy, že někteří ptáci vlastně krčí kolena úplně na druhou stranu než lidi? Já musím přiznat, že mi to nikdy nedošlo a byl to pro mě docela zážitek, když ty nohy měli tak "vykloubený" :-D

"Vykloubená" kolena :-D

Moc hezké taky bylo krmení lachtanů. Hlavně ten největší byl fakt naučený co má dělat a dokonce balancoval na čumáku míč přesně tak, jak to bývá na obrázcích :) Nejvíc se mi ale líbili klokani. Zrovna měli mladé a byli jsme svědky toho, jak matka mlátila jedno mládě, protože chtělo napít a ona měla ve vaku jiné mládě, takže na tohoto chudáka neměla náladu. Chudák za ní pořád dokola chodil a ona ho za to pořád dokola mlátila packama po hlavě :-D Jednu dobu jí z vaku dokonce vyčuhovala skoro celá noha malýho klokánka, a to v takovým úhlu, že jsem si říkala, že tu nohu musí mít snad zlomenou :-D Pak tam byla ještě jedna mamina, která zase krmila velmi ochotně.

Největší a nejšikovnější z lachtanů

Ochotnější z maminek

Další, čeho jsme byly svědky, byla zajímavá bitka goril, z které ale bohužel nemáme fotky. Gorilák se chtěl pářit a gorilačce se to moc nezamlouvalo, takže se honili po celé kleci a docela agresivně se pořád pošťuchovali. Před klecí seděl pán a všechno pozoroval a zapisoval, tak jsem docela zvědavá, co by nám k tomu řekl, kdyby mohl. Večer jsme pak strávili se švýcarkou Bernadette, která nám připravila fondue (rozpuštěný sýr, do kterého se namáčí chleba). Připojila se k nám i Vietnamka Thuy, která se mi zdála moc milá, ale mluvila tak zvláštně, takže jsem musela být hodně bdělá, abych jí rozuměla. Měla jsem ze sebe radost, že když Bernadette říkala něco Zdenymu německy, tak jsem jí i rozuměla, takže ne vše je ztraceno a pořád ta němčina v hlavě někde je. Samozřejmě, že když se bavili Švýcaři mezi sebou, tak ta švýcarská němčina mi připadala jako zvracení, takže jsem jim nerozuměla ani slovo :-D

V úterý se trochu pokazilo počasí, ale to nevadilo, protože Zdeny musel stejně do školy, takže jsme neměli v plánu žádný velký výlet. Dopoledne jsme se šli projít k řece Rýn, i když už trochu pršelo. Pak šel Zdeny do školy a pak jsme se už za vydatného deště vydali do historického muzea, kam měl Zdeny lístky ZDARMA :-D Muzeum bylo zajímavé, ale bylo tam toho tolik, že se nedalo všechno projít opravdu pořádně. K večeru jsme pak byli domluvení, že Zdeny uvaří pro kamarády něco českého a rozhodl se, že udělá svíčkovou. Ve Švýcarsku sice neznají knedlíky, ale v německým Lídlu se Zdenymu podařilo hotové knedlíky koupit, a tak se mohl pustit do vaření. Troufám si říct, že jsem si partnera vybrala moc dobře, protože svíčkovou zvládl na výbornou :-D Všem chutnala omáčka i knedlíky, které někteří měli poprvé. Celkově to byl moc příjemný večer.

Ve středu šel Zdeny zase do školy, tak jsme naplánovali jen na odpoledne prohlídku farmaceutického muzea. Myslím, že Zuzce i Lenči by se tam moc líbilo :-) Zrovna tam taky probíhala výstava o Cole a kofeinu, která mě docela zaujala. Bohužel si ale ke čtení jednotlivých plakátů nebylo kam sednout a mně už se z toho pak trochu motala hlava, tak jsme nepřečetli o Cole všechno.

Čtvrtek byl zase moc zajímavý den, na který budu asi ještě dlouho vzpomínat. Vypravili jsme se totiž do sousedního městečka Riehen, kde se nachází muzeum hraček. To se mi opravdu hodně líbilo a myslela jsem u toho na taťku a mamku, protože myslím, že jim by se tam taky hodně líbilo. Byly tam k vidění různé druhy hraček z 19. a 20. století, které nepocházely pouze ze Švýcarska, ale ze všech koutů Evropy. Od starých dřevěných hraček, přes modely autíček, vojáčky všech různých epoch a velkou vlakovou dráhu až ke starým tříkolkám, kočárkům a panenkám. Nejvíc se mi líbily domy pro panenky, které si mohly v té době dovolit určitě jen ty nejbohatší rodiny. Každý dům měl všechny možné pokoje a každý do detailů vybavený. Kromě obytných domů tam byly i obchůdky, kuchyně a dokonce i miniaturní škola. Byla jsem z toho opravdu nadšená a i když jsme tam byli přes tři hodiny, klidně bych tam zůstala ještě dýl. Přiložené fotky jsou z hrací místnosti pro děti, kterou jsme samozřejmě museli taky navštívit :-D

Lucinka si hraje.

Lucinka si opět hraje :-)

Protože počasí nám zase příliš nepřálo a bylo nevlídno, nechtěla jsem jít na procházku kolem řeky Wiesen, kam mě chtěl Zdeny vzít. Nakonec jsme se vydali aspoň do blízké minizoo. To je taková malinká volně přístupná zoo, kde nejsou žádné zvláštní exotické druhy zvířat, ale spíše takové, o které není potřeba se až tak výrazně starat. Zaujalo mě množství čapích hnízd (byly tam snad na každém stromě) a pak malé opičky, u kterých jsme si chvilku sedli na lavičku a pozorovali.

Pátek byl velmi náročný, ale asi nejhezčí den, který jsem ve Švýcarsku prožila. Cestování ve Švýcarsku je hodně drahé, a tak když se chce člověk podívat někam dál a nechce přitom utratit jmění, nemá mnoho možností. Zdeny se ale díky chytré radě (díky Týnec :-) dozvěděl o Tageskarte, což je jízdenka, s kterou se dá celý den cestovat po celém Švýcarsku za 39 franků. Tyto jízdenky jsou ale hodně žádané a je jich na každý den pouze omezený počet, takže se musí kupovat hodně dopředu. Člověk tak riskuje, že si koupí jízdenku třeba na den, kdy pak bude celou dobu pršet. My jsme to ale riskli a risk byl zisk :-) Původně jsme se chtěli s touto kartou podívat k Bodamskému jezeru, ale Thuy nám doporučila jet do Zermattu, což je vesnice (možná město - neznám tu přesnou terminologii), ze které se dá vidět jedna z nejvyšších hor Švýcarska - Matterhorn (4 479 m.n.m.). Protože o tom mluvila hodně nadšeně, tak jsme si řekli, že to bude lepší volba než Bodensee. Ráno jsme vstávali hodně brzy a byli jsme nepříjemně překvapeni nepěkným počasím. Nasedli jsme ale na vlak a dojeli až do Vispu, kde už na nás čekala zubačka. Pokud nevíte, co to je, tak jsem ráda, že nejsem sama, kdo ten název donedávna neznal. Je to dráha, která má uprostřed kolejí takový pás, do kterého se "zahákují zuby", aby se mohl vlak pohybovat do kopce. Cesta sama o sobě už stála za to - všude okolo byly kopce a hory, na některých z nich byly ještě zbytky sněhu, jinde už bylo zeleno. Nemohla jsem se dostatečně vynadívat. Ve Vispu bylo ještě škaredě a zamračeno, ale jak jsme jeli nahoru, jako zázrakem se nebe vyjasnilo. Měla jsem pocit, že jsme vyjeli až "nad mraky". Zermatt je velmi zajímavé městečko. Domy mají často dekorace ze dřeva a působí velmi příjemně. Některým by ale mohly kazit dojem obchody se suvenýry, které jsou všudypřítomné. Nějak mi ale celkově nevadily - jako třeba na křesťanském poutním místě Medjugorje v Bosně, kam jsme se byli podívat předloni, když jsme byli s děckama v Chorvatsku. Tam mi obchody se suvenýry přišly nevkusné a kýčovité, tady to ale pro mě nemělo ani nádech nepatřičnosti. Když jsme prošli Zermattem, mohli jsme už vidět vrchol Matterhornu tak, jak je vždycky vyobrazený na všech pohlednicích. I když v Zermattu už sníh byl rozpuštěný, Matterhorn byl ještě celý bílý a vypadal úchvatně.

Hlavní ulice Zermattu

Takto na nás Matterhorn poprvé vykouknul

Matterhorn focený až na samém okraji Zermattu

Než jsme vyjeli, předem jsme si naplánovali naši výletní trasu a tu jsme teď měli v plánu dodržet. Chtěli jsme dojít z Zermattu (1620 m.n.m.) do asi 4 kilometry vzdálené vesničky jménem Zmutt (1936 m.n.m.). Není to ani tak vesnička jako spíš soubor asi 20 dřevěných chat, ve kterých už nikdo nebydlí. Jediné, co tam funguje, je restaurace pro turisty, do které jsme ale z finančních důvodů samozřejmě nezavítali :-D Po cestě jsme se z bund vysvlékli do mikin a pak i jen do triček, protože sluníčko hezky svítilo a tak bylo příjemně. Bylo zajímavé sledovat jak na jedné straně údolí už není po sněhu ani památky a na druhé straně, kam sluníčko nesvítí, je přitom ještě slušná pokrývka.

Na fotce to asi není vidět, ale dole v údolí se krčí Zermatt

Osamocené chatičky a za nimi skály

Kontrast - v pravo už tráva, nalevo stále ještě sníh

Kousek za Zmuttem jsme se ohlédli :-)

Důkaz, že na druhé straně údolí bylo sněhu stále dostatek

Zermatt z výšky

Vím, že fotky nikdy nemůžou dokonale zprostředkovat to, jaké to tam opravdu bylo, ale doufám, že vám tu krásnou atmosféru aspoň trochu přiblížily. Po cestě zpátky domů jsme ještě využili Tageskarte do posledního zbytku a zastavili se v hlavním městě Švýcarska - Bernu. Je to město plné kašen a podloubí s moc pěknou atmosférou. Na ulicích jsou jen tak postavené velké šachové figurky, které nikdo nezničí ani neukradne, takže pak lidi můžou hrát šachy v "životní velikosti". Atrakcí je tam výběh pro medvědy, podle nichž je město pojmenováno. Nervozní samec byl ve výběhu oddělený od samičky a trochu odrostlých medvíďat, která se ale ještě s chutí nechala od maminky nakojit :-D

Únava po tomto dni byla enormní, ale určitě to stálo za to.

V sobotu jsme se jeli podívat do Luzernu. Vstávali jsme opět brzy a počasí se opět moc nevyvedlo. Narozdíl od předchozího dne se ani později nevyjasnilo a i když jsme vlakem přijeli na místo, pořád pršelo. Nakonec se ale aspoň déšť umoudřil a i když bylo celý den zataženo a chladno, aspoň už nepadaly z nebe kýble vody. Luzern je moc pěkné město, jehož dominantou je starobylý dřevěný most, který ovšem musel být před několika lety zrestaurován, protože při požáru skoro kompletně shořel a s ním i velká část sady obrazů, která je vystavena uvnitř mostu. Ty obrazy, co byly před požárem zachráněny, tam visí i dnes.

 

Jeden z obrazů, co přežil požár

Původně jsme měli v plánu vyjít na vrchol jedné ze tří hor, které obklopují Luzern (Pilatus, Rigi a Bürgenstock). Kvůli počasí jsme se toho nápadu ovšem vzdali a místo toho se šli podívat na hradby, ze kterých byl pěkný výhled, a potom jsme se prošli kolem jezera. Tam jsme narazili na labuť, která zrovna seděla na vajíčkách a moc jí nešlo se usadit tak, jak by patrně chtěla, takže se pořád vrtěla a měli jsme možnost vidět i ta zmíněná vajíčka.

Vrcholky hor jsme bohužel neviděli, protože se na nich povalovala mlha. I tak Zdeny ale pár fotek vyfotil.

Další den už mi letělo brzy ráno letadlo zpět do Španělska, tak jsem se musela se Zdenym i Švýcarskem po krásném týdnu rozloučit. Doufám ale, že se tam ještě někdy podívám, protože je tam opravdu hezky :-)