Zdenyho návštěva

Jak už jsem psala ke konci minulého přispěvku, v sobotu dopoledne měl přijet Zdeny - a taky že přijel :-)

Hned v sobotu jsme si spolu udělali procházku po Cartageně, aby taky trochu poznal, kde bydlím. Fotky z této procházky už sem dávat nebudu, protože jste je už vlastně jednou viděli. V neděli jsme si ale udělali výlet daleko zajímavější. Asi 30 kilometrů od Cartageny se nachází regionální park Calblanque, kde jsou velmi pěkné pláže se skálami a prostě celé to okolí stojí za vidění. Jeli jsme autobusem do vesnice Los Belones a odtamtud ještě asi 4 km pěšky. Za celý den jsme ušli asi 10 km - není to sice moc, ale už jsem docela dlouho nechodila delší trasy, takže v kombinaci se sluníčkem z toho byla večer docela slušná únava.

Takové skály tam byly :-)

Výhled už trochu dál od pláže

Tady jsme strávili celý den a protože jsme nečekali tak ostré Slunce tak jsme si trochu spálili obličeje, ale nic hrůzostrašnýho. Další den jsem asi ale chtěla koupit opalovací krém a zjistila jsem, že stojí téměř 6 euro, tak ta cena se mi moc nelíbila :-D Stejně jsem ho ale koupila, protože bez něj se člověk ve Španělsku moc neobejde...

V pondělí už jsem musela večer do školy, takže jsme nedělali žádný celodenní výlet. Rozhodli jsme se ale, že vyjdeme na kopec nad Cartagenou, na kterém stojí zřícenina starého hradu, a podíváme se na výhled. Nakonec šly s námi i Terka a mexičanky, takže jsme si udělali "výlet" společně. Vera kouří, takže už byla po chvíli zadýchaná a muselo se na ni čekat, ale nezdálo se, že by ji to přesvědčilo v tom, aby kouřit přestala :-D

Po cestě byl takovýto výhled na Cartagenu:

Nahoře nás čekalo překvapení v podobě našeho dalšího mexického kamaráda, kterému říkáme Gea (čti "Chea" :-D ), i když to je jeho příjmení. Jménem se jmenuje Santiago. Holky mu napsaly, jestli nechce jít na výlet s námi a on jim neodepsal, ale zjevně si řekl, že si to nemůže nechat ujít, a cestu do kopce ujel na starém kole, které tady koupil v secondhandu za 20 euro a které nemá funkční brzdy :-D

 Na vrcholu se hodně fotilo:

Výhled na druhou stranu od Cartageny

Zdeny a Gea

Po cestě zpátky jsme narazili na alej takových místních "jabloní". Ochutnávka ale nedopadla moc dobře, protože plody byly ještě hodně kyselé. Řekli jsme si ale, že to za pár dní půjdeme zkusit znovu. Dvě mandarinky jsme si ale vzali do čaje místo citronu :-D

Naše fascinace mandarinkami z ulice

Vypadají zrale, ale zdání klame :-)

Závěrem se ještě musím pochlubit, že už vím výsledky rozřazovacího testu do španělštiny a dostala jsem se do nejvyšší skupiny. Ono se ale není moc čím chlubit, protože zaprvé se na to moc necítím a za druhé kurzy jsou pořádané pouze pro ty, co španělsky moc dobře neumí :-D

První školní týden

Tento týden jsem zatím nenapsala žádný příspěvek, takže se do toho dávám teď :-)

Začala škola a očekávaly jsme, že bude naší povinností jít i na nějaké hodiny - ovšem Španělsko není Česko, takže jsme byly trochu překvapené :-) Třikrát se nám stalo, že jsme přišly do školy a hodina se nekonala, ostatní o tom věděli asi z informačního systému, ve kterém ale my ještě nejsme zapsané, protože se k tomu potřebují dokumenty, které ještě nemáme. Začátky hodin jsou tady asi taky jaksi orientační. Když jsme šly právě na jednu z hodin, která měla začínat v 6, měly jsme asi 5 minut zpoždění, tak jsme šly rovnou do třídy a za udiveně posměšných pohledů ostatních studentů jsme se usadily. Velmi brzy jsme zjistily, že to není ta hodina, na kterou jsme měly v plánu jít, ale hodina předchozí, která ač měla být už několik minut skončená, běžela stále dál. Asi v 6:10 profesorka skončila svůj výklad a já si uvědomila, jak divně muselo vypadat, když jsme se do třídy nahrnuly těsně před koncem hodiny a vlastně už 5 minut po tom, co hodina měla skončit :-D Pak nám jedna ochotná španělka řekla, že ta hodina, na kterou jsme vážily cestu se bude vyučovat až od 5.3., takže příští týden tam aspoň nepůjdeme zbytečně :-)

Školu máme asi 20 minut pěšky od našeho domu, takže máme výhodu, že se každý můžeme hýbat. Vlastně musíme, i kdybychom nechtěly :-) V léte, až bude 40 stupňů, to ale bude asi o dost méně příjemné než teď... 

I když španělsky zatím moc nerozumím, určité zlepšení už trochu pozoruju. Výhoda je, že mám i 1 předmět - Human Resource Management - v angličtině. Další předmět - Marketing - vypadá tak, že profesor mluví španělsky, ale materiály jsou v angličtině. Tento mluví zrovna docela pěkně, takže se na jeho hodiny těším, protože mi snad pomůžou se ve španěštině zlepšit. Další předměty už jsou španělsky, tak to asi nebude už taková pohoda.

Dneska jsem psala rozřazovací test pro jazykový kurz, aby se zjistilo, jakou úroveň španělštiny mám. To byla taky kapitolka sama pro sebe :-D Test měl probíhat v učebně 130 od 13:30 hodin. Došly jsem před učebnu raději s přestihem už v 13:20, ale nikde nikdo. Na dveřích bylo napsáno, že test se píše od 14:00 do 16:00, tak jsme se podivily a šly na chvilku do školního bufetu. Opět jsme přšly s předstihem a stále nikde nikdo až na jednu francouzku, kterou jsme poznaly včera. V 14:00, když stále nikde nikdo nebyl, jsme začaly být už nervozní a šly se podívat k hlavnímu vchodu, jestli nebude ve vrátnici vědět někdo nějaké info. Tam visel pěkný papír velikosti A4 s informací, že test se přesouvá do jiné učebny! No nemají v tom bordel? Vůbec jsme nechápaly, proč na dveřích té učebny bylo napsáno něco úplně jiného než na vrátnici :-D Nakonec ale všechno dobře dopadlo, protože nás test nechaly v klidu napsat a nemusely jsme spěchat. Úroveň byla vyšší než mám já - už tam byl i budoucí a minulý čas, který ještě neumím, ale některé otázky jsem i věděla, tak jsme zvědavá na výsledek. Ten se dozvím v pondělí a podle toho, kolika bodů jsem dosáhla, mě přiřadí do skupiny.

Budova školy z pohledu od přístavu

Školní dvorek - to nahoře je ochrana před ostrým letním Sluncem

Zítra se pořádá výlet na pláž. Minule jsme jeden podobný propásly, takže doufán, že tento už nepropásnem. Taky přijede zítra Zdeny :-)

První víkend

Jak už jsem psala v minulém příspěvku, chystaly jsme se s Fer a Verou jít na karneval, který stejně jako v dalších španělských a jihoamerických městech probíhal v sobotu. Nakonec to ale dopadlo jinak, než byl náš původní plán. Holky dostaly pozvání na oslavu, kterou pořádala jejich mentorka (= vybraná studentka, která se má o ně ze začátku starat a pomoct jim se rozkoukat), takže holky odjely do nedalekého maloměsta, kde mentorka bydlí a my jsme šly s Terkou na karneval samy. Protože ale holky nechtěly přijít o zážitek s námi, vzaly jsme si v pátek naše klobouky za 2 eura a šly jsme si v nich zatancovat, abysme je spolu alespoň nějak využily :-)

Já, Fer a Vera

Karneval byl pěkný, ale očekávala jsem od něj víc. Masky byly nádherné a musely stát spoustu peněz, ale průvod sám o sobě nebyl nic moc. Některé holky tancovaly jako by je to nebavilo či snad dokonce otravovalo, některé taky neměly absolutně rytmus, což jsem si myslela, že v průvodu neuvidím. Čekala jsem prostě, že to bude "profesionálnější". Co ale bylo nejdivnější? V maskách které byly mnohdy docela dost odhalující, chodily i holky a ženské, které byly vyloženě tlusté a občas to byl až vrchol nevkusu. Průvod trval taky docela dost dlouho, takže po dvou hodinách (kdy už jsme byly docela promrzlé, protože večer ještě stále bývá chladno), jsme si řekly, že jsme už viděly dost a šly jsme domů. Kromě masek v průvodu byly ale k vidění i masky lidí, kteří patřili jen k obecenstvu a masky zakoupili v místních obchodech. Namaskované byly samozřejmě hlavně děti a někdy vypadaly opravdu roztomile. 

Roztomilý sloneček

Terka a její slušivý hamburger

Dneska je ale přes den zase krásně teploučko, a tak jsme si řekly, že se půjdeme podívat po městě a že bychom si mohly prohlédnout zdejší hrad. Šly jsme po hlavní ulici, kde byla spousta lidí a ukázalo se, že oslavy ještě neskončily. Na náměstí jsme došly v pravý čas. Zrovna začala na postaveném podiu hrát a zpívat skupina Španělů v bílých oblecích. Pěkně se je poslouchalo a navíc byli asi i poměrně vtipní, protože lidi okolo se smáli. Já jsem jim ale bohužel rozuměla tak 20%, takže jsem se nesmála :-D Po chvíli jsme se vydaly dál a došly k cíli naší cesty - k hradu. Ten je vlastně docela podobný jako park kolem Špilberku a na Denisových sadech, akorát že tu roste středomořská vegetace. Byla to příjemná procházka a nahoře na hradbách je i krásný výhled na město a na moře. Dá se jít i dovnitř, ale za to už se platí vstupné, tak jsme si řekly, že radši počkáme, až se tam půjdeme podívat jako skupina s děckama z Erasmu, které bychom měly potkat už zítra, protože začne škola. Tak mi držte palce, ať to zítra ve škole hezky zvládnu :-)

Zpívající pánové

Okolí hradu a věžička

Výhled na řecký amfiteátr, město a moře

Já a přístav

První dny v Cartageně

Ahoj všichni,

ve Španělsku jsem už od pondělí, ale k napsání nějakého příspěvku jsem se dostala až teď. Bude tedy delší, takže kdo je lenoch, ať nečte :-)

Cesta trvala víc než 24 hodin, ale všechno proběhlo dobře. První část do Krakova jsem, jak jistě všichni víte, absolvovala spolu s Evoušem (díky Evi :-), což bylo fakt dobře, protože jak se ukázalo, hlavní vlakové nádraží v Ostravě je vybevno krásnou čekárnou, ve které je teplo a je otevřena 24/7, ale do které v noci míří taky nejrůznější živly, aby se v zimě ohřály, takže sama bych se tam asi dost bála. Byli tam sice hlídači, kteří chodili kontrolovat, jestli lidi v čekárně mají lístek na vlak a tudíž oprávnění tam být, ale když někoho vyhodili, tak se buď do hodiny vrátil nebo přišlo za chvíli nějaké jiné podivně vypadající individuum. Nejvíc jsme se s Evoušem bály, když tam přišli tři cigáni a bůhvíco tam v rožku dělali, pak ale přišel pán a vyrazil je, tak to bylo dobrý. Ve vlaku do Krakova jsme koukli na film od Woodyho Allena s názvem Užívej, co to jde, který musím jenom doporučit, protože jsem se u něj fakt zasmála. Na letiště jsem dorazila asi v 8 a mělo to letět až ve 12:35, takže jsem se snažila spát a hlavou a rukama přilepenýma ke kufru, aby mě nikdo neokradl, tak jsem pak byla trochu rozlámaná :-D Moje zavazdla splnila všechny váhový i rozměrový limity, takže jsem naštěstí nemusela nic házet do koše ani doplácet velký prachy :-) Na letišti už jsem se potkala s Terkou, která se ukázala být moc fajn holka a jsem ráda, že ji tady mám. Pro příznivce fotbalu - letěl s námi do Alicante celý tým fotbalistů, asi Španělů, ale protože fotbal nesleduju, tak se mi nepodařilo nikoho z nich identifikovat :-D Hned, jak jsem vystoupila z letadla, tak jsem ucítila lehký vánek a sluníčko krásně svítilo, tak to byl zvláštní pocit být ještě ráno v mrazu a odpoledne už v +12 stupních :-) Do Cartageny jsme jely autobusem - nejprve do Murcii, což je hlavní město celého okresu, a následně odtamtud už do Cartageny. V Cartageně jsme si hlavního autobusového nádraží musely vzít taxi, protože jsme vůbec nevěděly, jak se dostat na byt a bylo už skoro 9 hodin. Nakonec to ale stálo "jen" 7 auro, takže na každou 3,50...

Terčin nádherný výtvor - výhled z letadla "před" a "po"

Na bytě jsme se potkaly s Danielou, která nám pronajímá naše pokoje. Není moc sympatická a ani nevypadala příliš ochotně se s námi bavit + nemluví vůbec anglicky. Například se ve středu sbalila a do konce týdne odjela za rodiči, aniž by nám to aspoň slovem oznámila a jaksi nám opomněla dát naše klíče, takže to je v prvních dnech trochu omezující :-D Další spolubydlící jsou sestry z Mexika - Fernanda a Veronika. Fernandě je 21 a bude studovat na naší fakultě a Veronice je 25 a je právnička, která sem vlastně vůbec nepřijela studovat, ale prostě si na půl roku odpočinout od práce :-D Takže je tu s Fer a cestují... Nevím teda moc, kde na to berou peníze, ale asi nebudou mít nouzi. Vyprávěly nám, že v Mexiku prakticky neexistuje střední vrstva - jsou tam bohatí a chudí - což doprovodily hezkým setem obrázků slumů :-D Jsou to moc milý holky, ale docela hlučný a ukecaný. Taky by chtěly snad každý den mít nějakou party, což není nic moc pro mě :-D Ve středu jsme s nimi ale jednu absolvovaly a musím říct, že to byla fakt legrace. Ve čtvrtek jsme jim s Terkou i přes jejich naléhání řekly, že nikam nejdem, a zítra je karneval, na který se všechny chystáme jít :-)

Náš činžák pěkně v centru - bydlíme v 9. patře

I když v Cartageně je teplo, tak v bytě je docela chladno a bez přímotopu by člověk v noci asi umrzl, takže jsme si jeden přímotop s Terkou napůl koupily. Jeden nám Daniela půjčila, ale nevím, jestli nám ho zase nesebere až přijede zpátky :-D V tom případě bysme musely zakoupit přímotop ještě jeden...

Závěrem musím říct, že samozřejmě skoro nic nerozumím, ale pár dalších slovíček jsem se tento týden naučila a to ještě ani nezačala škola. Myslím, že časem to bude jenom lepší. Navíc holky umějí anglicky, tak můžu aspoň procvičit i angličtinu :-)

Přidávám pár fotek :-)

Jedna z mnoha kašen

Památník před naší školou

Ponorka

Podmořský oblek